Jen stěží se narodí veselá myšlenka
v duši plné žalu.
Neplave nikde na povrchu toho kalu
a často není ani na dně.
Na dně jsem já.
Už zase
a znova hlouběji než minule.
Tak lehce přichází smutek doprostřed veselí,
jenom si podá ruce s uvaděčem
a vklouzne do sálu
( nikterak nesmělý )
a počká hodně dlouho.
Nemusí spěchat za další obětí.
P.S. Množí se dělením !!!
Posted in
