Za zavřenými dveřmi
slyším tichý nářek klavíru
černé a bílé klapky
v oblecích přesně na míru
Hrají na schovávanou
pod prsty muže ve fraku
podzimní poezie
večerní chvíle zázraků
Šedivé vlasy pečlivě učesané
a šos pěkně přes židli
zvuk starých sonát i té nedohrané
slyším je jak mi v hlavě zní
Nedohrál ... někde vprostřed strofy
ta černá klapka vyhrála
uhnula no žádné katastrofy
jen krátký příběh piana
Posted in
