Kraj už šel spát pod peřinu z hvězd.
Stojím tu sám u cíle všech cest.
Stojím tu s divnou představou,
že mořem noci ty hvězdy uplavou.
Kraj už šel spát a jen tiché listí,
šeptá mi příběh, jenž dávno už znám.
Začalo pršet, déšť ulici čistí,
s deštěm tu nebudu sám.
Déšť je dobrý společník,
jenže má otázky přímo na tělo.
Ne, že by se to nesmělo,
ale je to nepříjemný zvyk.
Dneska v noci nechce se mi spát.
Budeme si dlouho povídat.
Jen co déšť naučím slušnému chování,
doufám, že to bude dřív, než přijde svítání.
Déšť je dobrý společník,
jenže má otázky přímo na tělo.
Ne, že by se to nesmělo,
ale je to nepříjemný zvyk.
Přestalo pršet a tak jsem zůstal sám.
Ulicí bloudím a stromy potkávám.
Jenomže potichu spí
a moje slova je nevzbudí.
Posted in
