O čem mám co říct
Když slzy bolí,
když jsou jenom solí
v ranách na duši.
Je čas pozvednout oči,
říct svět dál se točí
přesto, že nikdo netuší
z čeho mám strach.
Posted in
poetry
Hlavu vzhůru
Kdo říká, že se jeho život vejde na pár řádků,
nikdy to nezkusil, popsat ho pěkně od začátku.
kdo říká, že se mu štěstí vyhýbá,
počítá jen to zlé,
tak ať se na mě nedívá
se slzami v očích.
Ať řekne si svět se točí,
točí dál.
Tak kdo by se bál,
že se štěstí nepřitočí taky k němu
- v ruletě osudu.
Někdo má štěstí v lásce,
někdo ve hře,
někdo obojí.......
Někoho smůla ve dví rázem rozdvojí.
Ale to se slepí dřív či později.
Znova tě potkal pád ?
Tak neboj, vždycky přijde nějaký ten zvrat.
Posted in
Ptáci
Chcete být svobodní jak ptáci,
jsou vůbec svobodní a jestli ano,tak proč se vrací.
Co je spoutává a co jim dává směr,
na podzim na jih a na jaro na sever.
Chcete být svobodní jak ptáci,
chcete mít křídla motýlí.
Svoboda skrývá tolik krásy,
jenže chce tolik úsilí.
Kdo umí snít tomu narostou i křídla,
kdo nemá strach může létat ke hvězdám.
Snad jako ptáci najde správný směr,
až už na východ, západ, na jih, na sever
Posted in
Inventura vzpomínek
V posledním slově první věty
schováno bylo prokletí.
Těch, kteří dokážou jen mlčet,
když někdo střílí do dětí.
V poslední větě této knihy
byla schována naděje,
že zítra znovu vyjde slunce
a potichu se zasměje.
Tiše, ale o to upřímněji,
protože neuslyší pláč.
Uslyší děti jenž se smějí
a mají umazanou tvář.
A zapomenout na vzpomínky
a nepodlehnout depresi.
Začít znova, začít od nuly,
zas holky tahat za vlasy.
Chci zapomenout na vzpomínky,
však jenom na ty zlé.
Avšak těžce třídit, co už přebral čas
a i to zlé bych musel zažít zas,
kdybych chtěl přebírat.
Posted in
Požár
Nebe mělo nádech oranžové
Bez varování vzplálo
A shořelo na popel
A ve skladě neměli nové
Tak málo
Stačí abys o něj přišel
Podivný pohled
Když jsi zvedl oči
A nikde žádná obloha
Podivný pocit
Když se země točí
Tak jako dřív
A nevšímá si změny
A nechybí jí nebe
Které ji objímalo
Jak muži objímají ženy
Dokáže snad postrádat jen sebe
Zapomněla jak se nebe krásně smálo
Posted in
Ve starých kolejích
Zase mě život srazil na kolena
Bolí to víc než dřív
Už jsou roztlučená
Ještě že padám na ně a ne na hubu
Všichni mi říkají
"že si s tím děláš hlavu"
a mě jen děsí
že nikdo neocení
a dokud ještě dokážeš zvednout hlavu
jak klacek pod nohy hodí ti tvou snahu
a moc se diví
když si div nerozrazíš ret
Posted in
